Navštívili jsme psí útulek Dášenka

Na středu 23. 10. jsme měli naplánovanou návštěvu psího útulku Dášenka v Lučanech nad Nisou. Ráno jsme se sešli ve svých třídách a akci jsme začali tím, že jsme si řekli, jak se máme chovat ke zvířatům nejen v útulku, ale i ve městě a v přírodě. Vyprávěli jsme si, kdo má doma jaké zvíře a jak se o něj stará. Poznávali jsme různá plemena psů a každý měl možnost říct, které plemeno psa by si přál mít doma. Vzhledem k tomu, že jsme měli jet vlakem, zopakovali jsme si základy chování při chůzi městem a chování ve vlaku. Poté jsme se přesunuli na vlakovou zastávku Centrum Jablonec nad Nisou a odjeli do Lučan nad Nisou, kde se nachází psí útulek Dášenka. Před vchodem do útulku byla již skupinka lidí, kteří (jak jsme se později dozvěděli) přišli venčit pejsky. Poté se nás ujala paní Kubištová, vedoucí útulku, které jsme dali balíčky piškot pro pejsky, aby od nás měli taky nějaké dobrůtky. Paní Kubištová nám pověděla spoustu zajímavých informací o útulku, například i to, že útulek funguje a stará se o odložená zvířata již 27 let. Dále nám vyprávěla, jací pejskové se do útulku dostávají a občas nám bylo i smutno z toho, když jsme se dozvěděli, jak lidé s pejsky zacházejí. Nedávají jim najíst, nechodí s nimi ven, a když je pejsek omrzí, vyhodí ho z domu nebo ho přivážou v lese ke stromu a odejdou pryč. Ale pak jsou hodní lidé, kteří si pejsky z útulku vezmou k sobě domů, vzorně se o ně starají a z pejsků se stanou rodinní mazlíčci. Nejvíc jsme byli nadšení, když paní Kubištová mezi nás pustila menší pejsky. Rozeběhli se mezi nás a my jsme měli možnost pejsky hladit, hrát si s nimi a mazlit se. Některé děti se zpočátku pejsků bály, ale během chvíle je strach opustil a děti si s pejsky hrály tak, jako by je znaly odjakživa. To bylo veselí a spokojenosti. Větší psi zůstali zavření ve výběhu, ale i ty jsme si šli prohlédnout alespoň přes pletivo. Všichni psi se nám moc líbili a nejeden žáček by si okamžitě vzal některého ze psů domů. Na závěr nás čekalo překvapení. Přišel nás navštívit další člen útulku – prase jménem Vašík. Jak nám řekla paní Kubištová – někteří lidé si pořídí malinké prasátko a myslí si, že zůstane malé napořád, ale není to pravda. A my jsme měli tu možnost se o tom přesvědčit. Z původně malého prasátka je teď už pořádný kus (viz. foto). Návštěva útulku nám utekla jako voda a my jsme už museli zpátky na vlakovou zastávku, aby nám vlak neujel. Po návratu do školy jsme si vyprávěli o našich zážitcích z útulku a doufáme, že se tam ještě někdy podíváme.