Prázdninový den s koordinátorkou volnočasových aktivit: Cesta za pokladem

O letošních prázdninách byla pro naše děti připravena akce „Cesta za pokladem“. Akce byla naplánována na středu 28. 8. 2024, a to od 9 hodin. Sešli jsme se před školou, odtud jsme se přesunuli na autobusové nádraží a autobusem č. 103 jsme odjeli na Horní Proseč. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko, a tak jsme s úsměvem a očekáváním vyrazili na cestu za pokladem. Nejdříve jsme se u ohniště na Proseči najedli a napili, abychom měli sílu na plnění úkolů, které nás po cestě čekaly.

Plni očekávání jsme se vydali na cestu za pokladem. Cesta byla značena oranžovými fáborky a hned na začátku naší cesty nás čekal první úkol. Hráli jsme hru „Honzo vstávej“ s tím, že jsme si vyzkoušeli všechny možné zvířecí kroky – postupně jsme šli jako mravenci, sloni, čápi, krabi, skákali jsme jako žáby, jako vrabčáci, chodili jako slepičky – u tohoto úkolu jsme se hodně nasmáli. Výborná nálada nás neopouštěla ani při plnění dalších úkolů, kdy jsme poznávali na obrázcích lesní zvířátka a následně je předváděli jako pantomimu. K dalším fáborkům jsme buď skákali po jedné noze, nebo drželi bobříka mlčení, prozradili jsme ostatním dětem, jaké jídlo nám nejvíc chutná a pak jsme předváděli, jak naše oblíbené jídlo jíme:-) Luštili jsme větu KOBYLA MÁ MALÝ BOK a zjistili jsme, že tato věta jde přečíst z obou stran a stále zní stejně – to bylo překvapení!!!! Dál jsme vymýšleli slova, která začínají na písmeno B, přečetli jsme větu, která byla napsaná pozpátku, a to co bylo napsáno, jsme udělali – ukázali jsme na nebe nad hlavou. Po splnění těchto i dalších úkolů na nás čekal poslední úkol – TEĎ UŽ HLEDEJTE POKLAD.

Pane jo, to bylo hledání. Prolezli jsme kus lesa, louku, dívali jsme se na stromy, pod kameny a pořád nic! Nakonec nám paní asistentka trošku poradila – poklad by mohl být zahrabaný třeba u nějaké skály. Rozprchli jsme se po pasece, která je plná menších skal a hledali znovu, hrabali listí, odhazovali větve - a najednou Ivanka volá: „Mám, mám poklad“. Všichni jsme se k ní seběhli. Truhličku s pokladem jsme otevřeli – byla plná sladkostí a dokonce jsme objevili i zlaté mince (samozřejmě byly z čokolády). Věci z pokladu jsme si rozdělili, nasvačili jsme se a pokračovali zpátky k ohništi na Proseči. Tady jsme zhodnotili naši výpravu – řekli jsme si, komu se líbil jaký úkol, co mu nejvíc z pokladu chutnalo, pak jsme si protáhli těla na sportovních strojích a pohráli si na dětském hřišti. Čas nám utekl velice rychle a už jsme se museli chystat na zpáteční cestu. Posbírali jsme svoje batůžky a běželi na autobus, který nás odvezl zpátky do města. Výlet nám ale ještě nekončil. Jako poslední překvapení pro nás byla připravená návštěva kina Radnice, kde jsme si mohli vybrat filmové plakáty a vzít si je domů. Protože některé z dětí ještě v kině Radnice nikdy nebyly, paní Jana z kina nám ukázala prostory kina a nechala nás posedět si v sedačkách. Některé z dětí si pro ostatní připravily vystoupení – někdo zpíval, jiný tančil, nebyla nouze ani o gymnastické a „kabaretní“ vystoupení – žonglování s plakáty.

Akci jsme si užili, supr jsme se pobavili a už se těšíme na další:-)